Jak začít podnikat?. kliknutí. Podnikání je o vztazích. To vám potvrdí každý, kdo kdy vystavil alespoň jednu fakturu. Můžete mít ten nejlepší produkt na světě, ale pokud se k lidem chováte jako robot bez emocí, dříve nebo později vás konkurence převálcuje lidskostí. Někdy se ale stane, že se ta „lidskost“ trochu vymkne kontrole.
Dnes vám budeme vyprávět příběh, který se skutečně stal. Je to příběh o muži, pro kterého slovo „klient“ znamenalo totéž co „vážený host u mě v obýváku“.
Když lidé zjišťují, jak začít podnikat, často se utápí v technických detailech fakturace. Tyto příběhy ze života ale ukazují, že skutečný rozdíl mezi úspěchem a krachem dělá lidský přístup. Je jedno, jestli otevíráte hotel nebo softwarovou firmu – pokud pro vás klient není jen číslo na faktuře, ale host, máte vyhráno
Hotelová škola života toho jak začít podnikat
Náš hlavní hrdina začínal svou kariéru jako majitel malého hotelu. V pohostinství byl jako ryba ve vodě. Jeho heslo bylo jednoduché: Nikdo nesmí odejít hladový, žíznivý nebo nespokojený.
Když u něj měla parta řemeslníků velkou večeři, automaticky po jídle přistála na stole runda becherovek jako poděkování za útratu. Když přišla rodina s dětmi, malí špunti dostali něco k zakousnutí ještě dřív, než si rodiče stihli objednat pití, aby byl klid. Výsledek? Hotel byl pořád plný, lidé se vraceli a každá faktura byla zaplacena s úsměvem a včas. Pohostinnost se zkrátka vyplácela.
Z hotelu do kanceláře: Kulturní šok
Jak už to v životě bývá, okolnosti se změnily a náš podnikatel musel obor opustit. Protože nenašel jiný vhodný hotel, rozhodl se zapojit do rodinného byznysu. Šlo o naprosto jiný obor – technický, strohý, plný tabulek a specifikací. Jak začít podnikat?
Ale jak on sám říkal: „Jsem přeci podnikatel a s lidmi to umím. Co na tom může být těžkého?“
Jenže hotelový instinkt v něm zůstal. Zatímco ostatní obchodníci si na schůzku brali notebook a vizitky, on začal nosit nákupní tašky. První schůzka v nové firmě proběhla ještě standardně – káva, voda, nějaká ta sušenka. Ale jemu to přišlo málo. Připadalo mu, že ti klienti vypadají nějak smutně. Nebo snad hladově?
Hostina mezi paragrafy
Postupem času se jeho kancelář začala měnit v detašované pracoviště špičkové kuchyně. Pověst o „tom novém chlapíkovi“ se začala šířit rychlostí blesku.
Představte si standardní obchodní jednání o dodávce materiálu nebo technickém servisu. Klient přijde, rozloží si podklady, očekává tvrdé vyjednávání o ceně a termínech… a v tu chvíli se otevřou dveře. Náš podnikatel nenese jen kávu. On nese tác s domácími řízky. Následuje mísa salátu, talíř s domácím štrúdlem a jako koruna všeho – svíčková, kterou ráno sám uvařil, protože „tohle prostě musíte ochutnat, to je podle receptu mojí babičky“.
Stůl byl v tu chvíli fascinujícím pohledem. Na jedné straně ležela důležitá smlouva, rozepsaná faktura a technické výkresy, a hned vedle nich stál křen, brusinky a knedlíky. Jak začít podnikat?
Pověst, která rostla (trochu jiným směrem)
Klienti byli nadšení. Kdo by nebyl? Místo strohého vyjednávání v klimatizované kostce zažili gastro zážitek, o kterém vyprávěli ještě týden. Pověst firmy rostla do nebeských výšin. Klienti se na schůzky doslova těšili a chodili na ně zásadně s prázdným žaludkem.
Zbytek rodiny a firmy už ale tak nadšený nebyl. Zatímco obchodní cíle se plnily, rozpočet na „reprezentativní náklady“ připomínal rozpočet menšího státu a kancelář byla cítit smaženou cibulkou ještě tři dny po schůzce. Náš podnikatel se prostě nemohl udržet – pro něj byl spokojený klient ten, který má rozepnutý knoflík u kalhot, protože už nemůže ani sousto.
Ponaučení: Méně je někdy více (ale řízek je řízek)
Smyslem tohoto úsměvného příběhu není říkat, že máte přestat být k lidem laskaví. Naopak! Slušnost a dobré vztahy jsou základem každého úspěšného byznysu. Ale jak ukazuje náš „gastropodnikatel“, někdy může i ta nejlepší snaha působit trošku nepatřičně.
V podnikání, stejně jako v kuchyni, je nejdůležitější balance.
- Chceme, aby klient věděl, že nám na něm záleží? ANO.
- Musíme mu k tomu uvařit svíčkovou o šesti knedlících? Asi úplně NE.
Někdy stačí, když věci fungují tak, jak mají. Když je vaše služba špičková, komunikace jasná a administrativa jednoduchá.
Praktičnost jako nejlepší dezert
My ve fakto.tech sice neumíme uvařit svíčkovou (i když v týmu pár dobrých kuchařů máme), ale umíme vám naservírovat něco jiného – klid a čas.
Víme, že byznys je často stresující a vyčerpávající. Naším úkolem je zajistit, aby vaše faktura byla to poslední, nad čím budete muset v noci přemýšlet. Chceme, aby vaše administrativa byla tak „stravitelná“, že vám zbyde čas třeba právě na tu dobrou kávu (nebo i ten řízek) v klidu s rodinou, a ne ve stresu u počítače.
Snažíme se být jako ten dobrý hostinský: chceme, abyste se u nás cítili dobře, aby všechno bylo na svém místě a abyste odcházeli s pocitem, že o vás bylo královsky postaráno. Jen u toho u nás v kanceláři pravděpodobně nebude vonět to zelí.
Závěr
Chovejme se k lidem v podnikání lidsky, s úctou a klidně i s trochou toho humoru. Ale pamatujme, že všeho moc škodí. Pokud začnete klientům místo vizitek rozdávat recepty na bábovku, možná sice budete nejoblíbenější firmou v kraji, ale vaše účetní se z toho pravděpodobně osype.
A jak to máte vy? Dostali jste někdy na schůzce něco, co vás úplně vyvedlo z míry? Nebo jste snad sami těmi, kdo pro klienty udělají první poslední?
Ať už je to jakkoliv, přejeme vám, ať je váš pracovní týden stejně chutný jako ta svíčková. A pokud budete potřebovat poradit s fakturami, jsme tu pro vás. S úsměvem a bez zbytečného papírování. blog.fakto.tech